Adamovi chybí žebro. Nám všem něco chybí

„Spi,“ zazněl pokyn, Adam to zaříznul a Bůh do něj říznul. Od té doby mu něco chybí. Nám všem něco chybí. Stále něco postrádáme, hledáme, po něčem toužíme. „Je to normální a je to dobře!“ ubezpečila nás s úsměvem sestra Alicia, naše průvodkyně týdnem ticha v Taizé, a dál nám odkrývala bohatství příběhu o stvoření člověka. Na této biblické hodině jsme si nad druhou kapitolou knihy Genesis kladly – ano, samé ženy v tichu a jedna mluvící sestra :) – otázku, co je podstatou lidství, kdo jsme.

Kdybychom byli zcela naplnění, uspokojení, kdyby už nebylo, kam růst, kdybychom neměli žádný cíl, můžeme si sednout blažení do křesla a čekat až umřeme. Ale nám stále něco chybí. To nás udržuje živoucí, to nás uvádí do pohybu, to nás zvedá z křesla. :)

„Nesnažíme se ale to prázdné místo hlavně rychle něčím ‚zaplácat'?“ položila nám ještě sestra Alicia otázku na zamyšlení.